Historie výroby dýmek v Proseči

Díky tomu se s armádou dostali až do Kladska, kde se na čas usadili a přiučili se dýmkařskému řemeslu. Po návratu domů začali Pešina a Švec dýmky sami vyrábět. O tyto dýmky byl na trzích velký zájem a úspěch Pešiny a Švece inspiroval další řemeslníky.

V těchto začátcích se k výrobě dýmek používalo dřevo olše, javoru a hrušky, kterého bylo v okolí dostatek. Díky výrobě dýmek se v Proseči začaly rozvíjet i přidružená řemesla jako pasířina, soustružnictví a řezbářství a vzniklo jedno zcela nové a to vyhledávání a dobývání olšových pařezů s fl ádrem. Těm, kteří pařezy dobývali, se říkalo bakuláři (olšové bakule se těžily, stejně jako bruyere, v období vegetačního klidu).

Řemeslná výroba dýmek v malých dílnách se úspěšně rozvíjela a v této době se řemeslem zabývalo na dvě stě obyvatel Proseče a okolních obcí – Záboře, Pasek, Martinic, Podměstí.

Po roce 1880 založil zábořský obchodník Bernard Kopperle dílnu, v níž od samého počátku zaměstnával kolem třiceti dělníků. Kopperleho firma si brzy vytvořila odbytiště v celém tehdejším Rakousko-Uhersku a dýmky, které byly expedovány do jednotlivých lokalit, nesly jejich názvy: Krumlovky, Znojemky, Ulmačky, Žďárky, Tyrolky, Třeboňky, Grázovky, Slezačky, Chebské a další. V dílně Bernarda Kopperle byla zřízena také pasírna, jejíž výrobky vynikaly vysokou kvalitou. Kopperle díky svým konexím a finančním možnostem disponoval na svou dobu výkonným strojovým parkem – v roce 1905 se dílna proměnila v továrnu, v níž byl pro pohon strojů instalován parní stroj. Od roku 1910 začal Bernard Kopperle po vzoru francouzských výrobců zpracovávat bruyerové dřevo, které sám do Proseče dovážel a prodával ho i dalším výrobcům. Současně s importem bruyeru se firma Kopperle pustila do výroby krátkých dýmek, což bylo umožněno zakoupením prvních frézovacích strojů ve Franciii roku 1919.

V tomto období vynikaly v Proseči další nové provozy vybavené podobnými stroji, které se specializovaly převážně na výrobu polotovarů a broušení (Jarský, Kadlec, Voltr, Jehlička, Tuťálek, Zerzán, Jareš), povrchovou úpravou se zabývali individuální řemeslníci – na této práci se často podílely celé rodiny včetně dětí.

Na konci třicátých let dvacátého století se v Proseči a okolí vyrábělo na 500 různých typů dýmek a na produkci se podílelo přes 600 řemeslníků. V této době se požadavky kuřáků a tím i trhu zaměřily především na krátké zahnuté a později rovné dýmky. Zahnuté dýmky opatřené kováním nesly označení Bent, Kavalír, Melzer, Oetzstaler, Hubertus, Bota, Natal. Rovné dýmky byly vyráběny ve skupinách Billiard, Pot, Lovat, Apple, Princ, Bullcap, Bulldog, Haiti, Gloria, Chubby atd., přičemž některé z těchto skupin nabízely až 30 různých typů.

V roce 1950 se veškerá výroba dýmek z celé tehdejší ČSR soustředila do Proseče, vzhledem k vyvlastnění soukromníků měl nový národní podnik k dispozici solidní strojový park, zásoby kvalitního italského bruyeru, polotovary i hotové dýmky.

Domácká výroba dýmek, která stagnovala již od třicátých let, úplně zanikla v letech padesátých, pouze několik tvůrců tzv. selských dýmek se svému řemeslu věnovalo i nadále. Tím byly položeny základy pro průmyslovou výrobu. Postupně patřila továrna pod Koh-i-noor, a potom pod podnik TOFA. Nejvíce dýmek se vyrábělo v Proseči v sedmdesátých letech, kdy se ročně vyrábělo 1 000 000 dýmek, z toho 90 % bylo určeno na export, především do západních zemí. Státní podnik existoval do roku 1994, kdy byl privatizován a v rámci restituce vrácen dědicům původního majitele objektu č. 192. V současné době naše firma pokračuje v této 175 let dlouhé tradici pod názvem BPK spol. s r.o.

Po roce 1945 byly živnosti zrušeny a výroba soustředěna do jednoho místa v Proseči. V roce 1993 byla továrna částečně restituována a částečně zprivatizována. Byla vytvořena firma BPK s. r. o